na Blog.cz

Z nebe padá hvězda, něco si přej.

Z nebe padá hvězda, nepochybuj o svym přání.

Z nebe padá hvězda, nezapomeň.

Z nebe padá hvězda, cos říkal, že už je ti dvacet?

Bylo, nebylo a není.

Byla jednou jedna malá pitomá holka. Nikdo si jí nikdy moc nevšímal, ona si nikdy nikoho moc nevšímala. Ztracená existence, letos bude slavit 15. narozeniny.

Navštěvuje gymnázium, navštěvuje svůj vlastní svět, o kterém netuší, jak vypadá. Snad jenom, že to tvoří černý můry a to tak i noční tak denní.

Ve škole není nijak dobrá, mimo školu není nijak dobrá. K jejímu překvapení má přítele, toho, koho si vysnila. Když padala hvězda, něco si přála. Když padala hvězda, nepochybovala. Když padala hvězda, nezapomněla. Z Když z nebe padal hvězda, bylo jí pouhých 13 let.

Myšlenky má teď víceméně pošetilé. Co se týče mě samotnýho... považuji za svou nejlepší kamarádku (ano, nutí mě používat tato oslovení z brava... dobrá. Bylo by příliš jednoduché na ni toto provinění svézt. Ve skutečnosti jsem si to vymínil sám. Ale pst.) a to je to pouze rok od toho, co jsem ji poznal. A je to půl roku, kdy jsem jí řekl: miluji tě. Jako jedné ze dvou. Tři měsíce po našem rozchodu. Přesně v den, co jsem zjistil, že se svět-všechno otáčí kolem ní.

V hvězdě skví se její jméno, a jen ona by porozuměla významu této věty. To s ní jsem prožil ty nejkrásnější noci svého života a to bez sexu, pánové a dámy.

Poslouchá rock. Poslouchá punk. Nenávidí metal. Občas si potají pustí to, o čem tak hrdě prohlašuje že nenávidí. Potajmu si píše deník a ještě víc potají, aby to skryla před svým druhým já, mi jej dává přečíst. schovává se sama přede sebou. Nikdy jsem nepoznal člověka jako je ona. Který by dokázal nenávidět sám sebe a při tom milovat všechno a všechny okolo sebe. Rozdávat lásku.

Sic mi říká, že je úplně jiná. Jinde. Ve škole. Ve třídě. Pamatuji, jak dokáže rozdat štěstí. Rozdat všechno, aby jí nezůstalo nic.

Jsi anděl. Ten nejobyčejnější a při tom nejdůležitější. Já vím.

Světlo ve tmě.